Poznání

Rádžajóga – osm stupňů královské cesty

Autor: Jaroslava MALINOVÁ

Obrázek

Téma jógy jakožto systému psychofyzického a duchovního rozvoje osobnosti je nesmírně široké a každé jeho dílčí zpracování znamená nutně větší nebo menší zkreslení. Tento pokus o výběr a dokonce i výklad základních teoretických konceptů jógy vsadil na autoritu Pataňdžaliho Jógasútry. Tu zpochybňuje opravdu málokdo.

Jama a nijama

„Jama, nijama, ásana, pránajáma, pratjahára, dhárana, dhjána a samadhi je osm stupňů jógy.“
Jógasútra

I jóga má svá přikázání, svůj morální kodex. Bez jeho respektování nelze postoupit na stezce kupředu. Zároveň je prvním z jogínských cvičení, vlastním začátkem praxe, návodem jak se zorientovat ve vlastní mysli. Pět pravidel jamy ukazuje na projevy nevědomosti ve vztazích k okolí, pět pravidel nijamy zase na nutnost budovat lidský charakter na pevných základech. Mají trvalou, všeobecnou platnost a jejich pokorným přijetím dochází k vytříbení osobnosti. Teprve mysl zušlechtěná pochopením jamy a nijamy je schopna se zkoncentrovat na správné provedení ásan. „Člověk se opravdu odpoutá teprve tehdy, až mu jeho mysl přestane předvádět drama činů a jejich následků. Teprve tehdy dosáhne soustředění,“ píše se v Bhagavadgítě. (Naproti tomu křesťanskému mystikovi postačí pevně se zachytit Kristova roucha a vášně jsou z něho vypuzeny milostí boží.)

2011-08-06.yoga03.big.jpgNejdůležitějším pravidlem jamy je ahimsa - nenásilí, neubližování. Skutkem ani myšlenkou. Na rozdíl od křesťanského nezabiješ do něj Indové zahrnuli i zvířata, odtud požadavek vegetariánství. Nerespektování ahimsy - špatné skutky, ať se zdají důležité nebo ne, způsobují temnou zaslepenost a utrpení. Neubližování je stav mysli, ve které není přítomen strach a nevědomost. Pokud se stane součástí charakteru, v přítomnosti jogína zaniká jakékoli nepřátelství a divá zvěř krotne. Asteja - nepokradeš, budeš se snažit vykořenit závist a žádostivost, touhu po hmotných i duševních statcích. Kdo nekrade, tomu bude bohatství dáno. Brahmačarja - pohlavní zdrženlivost, vyplýtváním pohlavní energie by došlo k oslabení duševních schopností, zejména soustředění. Aparigraha - pud k hromadění majetku, ke kterému se následně mentálně upínáme. Nepřijímáni darů, které svazují. „Myšlenka na nějakou věc rodí příchylnost k této věci. Z této příchylnosti se rodí touha a z touhy vášeň. Vášeň rodí klam a klam rodí zmatek mysli, který přivodí nakonec zánik člověka.“ Tolik citát z šesté knihy eposu Mahábhárata. Satja – mluvit jen pravdu. Pravdomluvnost znamená nelhat, ani sami sobě a poslouchat hlas svědomí. Těchto pět zásad musí být respektováno a dodržováno nezávisle na okolnostech. Když nás znepokojují nepříjemné myšlenky, aktivně je zapudíme myšlenkami dobrými. I kdyby se zdály kdovíjak důležité, v konečném důsledku znemožňují dosažení meditačního stavu, proto důležité nejsou.

Mezi příkazy nijamy vedoucí k vytříbení charakteru v první řadě patří šauča – čistota. Čistota těla i myšlenek. Očistu těla přivedli jogíni ke skutečné dokonalosti. Nejde zdaleka jen o známé mytí a čištění zubů, ale i o očistu jazyka, výplachy všech tělesných otvorů, očistu žaludku, střev, očí, uší a mozku kyslíkem. Technika zvaná trátak očišťuje mysl pomocí koncentrace na jeden předmět, např. plamen svíčky. Vnitřní a vnější čistotou se jogín odpoutává od svého těla. Vnitřní čistota přitom sice je důležitější, ale neumytý jogín také není jogínem. Fyzická nečistota poutá ducha k dalším a dalším vtělením. Santóša – spokojenost je vlastní mysli, která se naučila na nic si nestěžovat a přijímat věci jaké jsou. Ze spokojenosti vychází největší štěstí. Tapas - sebekázeň, odříkání, překonává lenost zapojením vůle. Umrtvování náruživosti a vášní. Učíme se zapojit všechny síly na zlepšení své situace. Odříkavost odstraňuje nečistoty. Svádhjájá – studium posvátných písem. Jogín v hlubokém soustředění pročítá spisy mudrců, učí se je zpaměti a nachází v nich inspiraci pro své hledání. Išvarapranidhána – uctívání osobního Boha, oddanost principu dobra v sobě. Pociťujeme vůči němu vděčnost, naprostou oddanost a důvěru. Z poznání Boha pak pochází síla kontemplace, ponoření se do Něho, jedna z nejpokročilejších technik jógy.

Ásana

„Pozice (ásana) musí být pevná a příjemná. Upraví ji relaxace a meditace na Nekonečné a Neměnné“.
Jógasútra

V nějaké poloze se naše tělo nachází kdykoli. Tradice říká, že ásan je 8 400 000, z nich potom 32 hlavních. Znamená to vlastně, že každá pozice těla může být ásanou. Jogíni jen vybrali ty nejvhodnější a vymysleli způsob, jak jejich uvědomělým zaujímáním přivodit tělesnou i duševní rovnováhu. Ásany mají často jména zvířat - plazů nebo ptáků. Kočka, zajíc, housenka, kobra, orel . . . napodobují jejich postoje, nebo vlastnosti. Podle účinků můžeme ásany rozdělit na nápravné, relaxační a meditační. Relaxace i meditace se provádějí staticky, zcela bez pohybu. Ásany nápravné navíc ještě mohou být i dynamické, ovšem s maximálním procítěním pohybu. Polohy meditační jsou určeny pro meditaci, tedy delší sezení se vzpřímenou páteří, avšak přesto s eliminací svalového napětí. Jakákoli bolest v těle by k sobě připoutávala pozornost a bránila meditačnímu ponoru. Známý lotosový sed, padmásananu, dobře znáte od sošek Buddhy. Připomíná turecký sed, ještě navíc při něm však nárt jedné nohy spočívá na stehně druhé a naopak. Nárt druhé nohy zase na prvním stehně. Není nutné ho ovládnout, k meditaci se hodí jakákoli pozice se vzpřímenou páteří. I na židli. Pokud meditujete na zemi, podložte si hýždě polštářkem, snížíte tak napětí v kyčlích. (Polštářkem s náplní z pohankových slupek.)

Krkolomnost některých ásan by nikoho neměla od cvičení odrazovat. Takových pozic jogín nedosahuje bolestivým lámáním těla jako třeba moderní gymnastky, ale právě naopak. Ásana musí být příjemná od začátku do konce. Upravuje se relaxací. K relaxaci v běžném životě prakticky nedochází, tuto pravdu pochopíte na hodině jógy rychle. Její provádění je velice intimní záležitost, většinou je snazší zavřít přitom oči. Učíme se vědomím zcela ponořit do těla a dechu, který ho oživuje. Každé svalové napětí, které není k udržení pozice nutné, rozpustíme. A ono skutečně zmizí, částečně prostým odhalením jeho zbytečnosti, ale i díky naladění mysli na uvolněný dech. Pozornost má sice neustálou tendenci od dechu a těla odbíhat k obvyklým starostem, my ji však klidně a opakovaně vracíme zpátky. Postupně se dech v ásaně zklidní, až dojde k uvolněnému provedení. Rádi v pozici setrváme i delší dobu a její účinek se tím prohlubuje. Postupně se tělo stává pružnějším a vnímavějším. Když mysl splyne s klidným dechem a pohyb ho následuje, dochází v těle k regeneraci, přirozenému léčení bez vedlejších účinků. Ze cvičení odcházíme uvolnění, vitální a blažení. Někdy jsme z toho tak nadšeni, že toužíme cvičit víc a víc. Ale přemíra cvičení vyvolá spíše rozmrzelost a rozechvění. Následováním harmonických pocitů se vyhneme zbytečným chybám.

2011-08-06.yoga04.big.jpg

Takže ještě jednou: pokud se ocitnete na hodině jógy a cvičitel vás nutí jít do ásany přes bolest, tlačí vás do „správné“ pozice a druhý den vás bolí tělo, necvičili jste v duchu jógy. Možná vám ale jen přišlo těžké uposlechnout nezvyklých pokynů. K nejčastějším z nich totiž patří: nesrovnávejte se s nikým, kdo cvičí vedle vás, jóga není soutěž, nikam nespěchejte, naslouchejte svému tělu a podle toho jak se dnes cítí proveďte ásanu, nikdy nechoďte přes pocit bolesti, ale dobře si uvědomte, kde máte své limity, respekt k nim má větší cenu, než násilné přemáhání, dýchejte vždy volně, když to nejde, zvolte snadnější variantu cviku, nikdy nepřepínejte své síly… I po letech života s jógou je to někdy těžké. Od dětství nám bylo vštěpováno, že cvičit se má s vypětím všech sil, bolest ignorovat a vždy být lepší, než ostatní. Jogíni nemívají svaly jako z posiloven, jejich těla se podobají kočičím. Kočky tráví většinu času v blaženě relaxovaném stavu, pozornost věnují důkladnému protažení střídaném s uvolněním, jejich reakce jsou velmi rychlé. Nikdy nevyhledávají fyzioterapeuta. Když zmáčknete kočce sval na noze, je tak měkký, že přes něj nahmatáte snadno kost. Přes kulturistův sval nenahmatáte nic. Jogíni se učí od zvířat, zejména od koček.

Doma cvičíme v tichém, světlém a stále stejném prostoru, kde nás nebude nic vyrušovat. Časem se z něj stane aktivní energetické místo, na kterém se nám snadno udělá dobře. Cvičíme nejméně dvacet minut denně, nejlépe ráno nebo večer. Vždycky nalačno, nejméně dvě hodiny po jídle. Je potřeba mít k tomuto účelu vyhrazenu podložku (karimatku, jógamatku) a oblečení z přírodního materiálu. Sundáme těžší šperky a hodinky. Vypneme mobil. Starosti, problémy i spěch si s sebou nebereme. Výběr ásan je dán většinou jógovým systémem, který cvičíme. K některým pozicím patří vyrovnávací protipozice. Lidem velmi sebevědomým, s nedostatkem pokory, se doporučují pozice předklonové. Naopak lidem depresivním a zakřiknutým prospívají záklony. Učit se pouze z knížky už dnes není nutné ani vhodné. Zkušený cvičitel předává mimovolně i své dosažené poznání. Určitě není dobré vybírat si jen ásany, které nám vyhovují, při nenásilném provádění lze získat užitek ze všech. Na obě strany cvičíme stejný počet cviků. Mezi ásany vkládáme krátké relaxace, nejčastěji tzv. ánanda ásanu, pozici blaženosti v leže na zádech. V ní necháme doznít zbytky napětí a obnovíme celkové uvolnění těla.

Účinky ásan na tělo jsou všestranné a komplexní. Zahrnují svaly, dech, vnitřní orgány, žlázy s vnitřní sekrecí, klouby, krevní oběh, nervový systém atd. Dochází k vyvážení složky tělesné, citové a rozumové. Naše běžné sportovní aktivity to zvládnou jen do určité míry, práce s myslí je při nich ponechána na libovůli sportovce nebo trenéra. Jóga stírá zdánlivě ostré hranice mezi tělem a myslí. Ve všech svých technikách pracuje s oběma současně, přesněji s oběma prolnutýma do sebe v přítomném okamžiku. Možná i proto sanskrtský kořen jog znamená spojení, předstupeň spojení s božstvím. Tělesné cvičení se stává současně i cvičením mentálním, tréninkem koncentrace, meditací v pohybu. Jak známo, duševní stres se odráží v napětí svalových skupin, včetně těch dobře pozorovatelných obličejových. Podaří-li se nám vědomě na ně zaměřit uvolněnou pozornost, povolí a mysl se bude muset zklidnit také. Zároveň od svalů a také od dechu získáváme zpětnou vazbu, zda již k uvolnění došlo. Podobě jako jsme se naučili podle mnoha projevů vlastního těla (tep, slzy, smích) dělat si přesnější obrázek o vlastním duševním rozpoložení, učí se jogíni ovládnout své vnitřní rozpoložení vědomou prací s jeho fyzickými projevy. Podle zvuku vlastního smíchu jsme se naučili poznávat, jak moc se bavíme. Jogíni se naučili smát na sedm způsobů, pak teprve cítit radost, a nakonec ji prohlédnout jako iluzi mysli.

Pránajáma

„Jako vítr odnáší dým a nečistoty v ovzduší, tak pránajáma odnáší nečistoty těla a mysli.“
Indická moudrost

Prána je sanskrtský název pro dech, dýchání ale i energii, život, vitalitu a sílu, ba přímo souhrn všech vesmírných sil. Jeví se jako pohyb, přitažlivost, nervový impuls i jako myšlenka. Pro člověka je tělesná prána nejbližší a tedy nejsnadněji prozkoumatelná. Jejím všeobecně známým zdrojem vždy bylo dýchání a potrava. Je to síla, která vysílá pohyb do našeho těla. Základním z fyzických pohybů je dech, proto jogíni vyciťují pránu právě skrze něj. –ajama znamená kontrolu, zastavení, délku, prodloužení. Ovládnutí prány však filosoficky i prakticky vzato zdaleka neznamená pouze ovládnutí dechu. Dechovými cvičeními se učíme prociťovat ten nejpřirozenější, autonomní pohyb lidského těla, abychom v něm objevili hybný princip všech pohybů, pránu samu. Na kurzech to však většinou vypadá spíš jako nasávání tajemné energie přímo ze vzduchu. Ale to nevadí, hlavně že cvičíme, jen cvičením můžeme proniknout dále.

„Pránajáma není dýcháním, nýbrž ovládáním svalové síly, která pohybuje plícemi. A tato svalová síla, která působí nervy na svaly, a svaly na plíce, pohybuje jimi jistým způsobem, jest pránou, kterou při cvičení pránajámy máme ovládnouti,“ řekl o tom Svámí Vivékánanda.

Nervové impulzy a informace mezi orgány procházejí v těle skrze tzv. nádí, kanálky, kterých je dohromady 72 000 a s anatomickými nervovými drahami se shodují pouze částečně. Vedou do ústředního kanálu, tzv. šušumny nádí v středu míchy. Tu z obou stran obklopují další dvě hlavní nádí – ida a pingala. Ida vychází z levé nosní dírky, pingala z pravé. U běžného člověka jsou nádí všelijak znečištěna a zneprůchodněna. Jejich uvolnění vykazuje největší efekt v případě čaker, energetických center soustředěných na šušumně.

2011-08-06.yoga01.big.jpg

Jako přípravné se k pročištění nervů doporučuje cvičení nádí šodhana. Usadíme se pohodlně se vzpřímenou páteří a chvíli pozorujeme přirozený dech. Oči máme po celou dobu cvičení zavřené. Pravou ruku zvedneme k nosu v pránajáma mudře – ukazováček s prostředníčkem se opírají o střed mezi obočím, prsteníček je připraven zacpat levou nosní dírku a palec pravou. Provedeme deset uvolněných nádechů a výdechů pouze levou nosní dírkou. Potom ruku uvolníme a dýcháme oběma dírkami. Přitom vnímáme pocity provázející dechovou aktivitu, co všechno v těle se pohybuje, svištění vzduchu v nosních dírkách, rozdíly v jejich teplotě, změny vlhkosti na sliznicích apod. Provedeme celý cyklus s pravou dírkou. Pak ruku uvolníme, ještě chvíli pozorujeme dech a na závěr zpíváme třikrát mantru Óm. V dalších stupních dýcháme nosními dírkami střídavě, se zádrží po nádechu i výdechu a proti odporu. Když je prána rovnoměrně uvolněna až do konečků prstů, došlo k procítění pránického těla. Může se to stát i při cvičení ásan.

Sama pránajámu necvičím, protože mi nedělá dobře. Zažila jsem po ní pocity dechové nedostatečnosti vyvolané snahou dostat dech pod volní kontrolu, proto se o to už nesnažím. Raději nechávám mozek, aby dech řídil podle své momentální potřeby. Také se po pravidelném cvičení pránajámy cítím příliš pročištěná a nezvládám život ve městě.

2011-08-06.yoga02.jpgPratjahára

„Pratjahára je obnovením původní čistoty mysli odřeknutím se vnějších objektů vnímání. Tak dochází k dokonalému ovládnutí smyslů.“
Jógasútra

Nejde tu o potlačování smyslů, ale o velmi jemné rozlišování. V překladu pratjahára znamená přijít sám k sobě, jít do sebe, usebrat se. „Ten, jenž zná pravdu, říká: Sám ze sebe nic nekonám. Očima se nedívám já sám. Ušima neslyším já. Prsty nehmatám a nosem nečichám já. Při jídle nejím já, při chůzi nejdu ani při spánku nespím já. Všeho toho se odříkám, odříkám, odříkám, neboť nikoliv moje já, nýbrž moje smysly si tak hrají se svými hračkami jako děti,“ poučuje Krišna Ardžunu v Bhagavadgítě. Mysl se zkrátka nemusí cítit zcela vydaná na milost smyslovým orgánům. Ostatně víme dobře, že i necvičená mysl je dost silná na to, aby zprávy smyslů nepřijala, když se jí to nehodí, někdy potřebuje popřít to, co vidí, např. nevěru manžela, toxikomanii u dítěte. Pratjahára rozlišuje při vzniku dojmu tři fáze. Zaprvé zevní podnět, třeba zvuková vibrace. Zadruhé kmity v ušním bubínku, které nervový impuls vede do mozku. Máme tu zatím neurčité vnitřní hnutí. Zatřetí nastupuje mysl, duše chcete-li, která vjem pojmenuje a zhodnotí na stupnici libosti a nelibosti, srovná s předchozími zkušenostmi, s předsudky apod. Běžně tyto tři procesy rozlišit neumíme. Pratjahára však spojení smyslového orgánu s myslí nejen reflektuje, ale nakonec zcela odruší, takže vjemy procházejí skrze nás bez rušivé reakce. Pak může konečně dojít k vlastní introspekci, nerušena okolím mysl se noří sama do sebe.

Jako příklad uvádím instrukce pro pozorování sluchových vjemů. (Lze pozorovat i jiné.) Zaujmeme pohodlný sed se vzpřímenou páteří. Zavřeme oči a vnímáme stabilitu polohy. Chvíli nezúčastněně pozorujeme dech. Myšlenky na minulost i budoucnost pouze pozorujeme, dáváme přednost přítomnosti. Jsme tady a teď. Potom se zaposloucháme do zvuků přicházejících z okolí. Ale nepřemýšlíme o nich, nehledáme jejich zdroj, ani je neanalyzujeme. Nasloucháme jim jako prosté, holé skutečnosti. Všímáme si, že při nádechu se pozornost obrací ven, na zvuk, na jeho analýzu. Při výdechu pociťujeme tendenci se zvukem splývat. Zaměřte pozornost hlavně na vnímání zvuku při výdeších. Při nádeších se uvolněte a vnímejte jen prázdno. Cvičte bez úsilí a nic si přitom nepředstavujte. Když se mysl zatoulá, což se určitě nespočetněkrát stane, nezlobte se na ni ani na sebe, jen ji jemně vraťte tam, kde ji chcete mít. Rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovaným se zmenšuje, zvuk už není jen vně, je i v nás, takže nemůže rušivě působit. Úspěch přináší vytrvalé každodenní cvičení. „Není-li nevědomost, není ani propojení. Zrušení tohoto spoje odhalí nezávislost Diváka,“ praví Jogasútra. Když se vám začne trochu dařit, což ovšem může trvat i roky, můžete postoupit dál, k dháraně, což znamená koncentraci mysli na určité body.

Pokračování příště

Publikováno: 6.8.2011, 19:00




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA