Během svého krátkého života trpěl rakouský skladatel a svobodný zednář Wolfgang Amadeus Mozart mnoha běžnými nemocemi své doby. Prodělal neštovice, tyfové horečky i četné infekce mandlí a horních cest dýchacích. Co se ale přesně se stalo, že v prosinci 1791 ve věku pouhých pštatřiceti let zemřel, je však stále předmětem diskuse. Po celou dobu se objevují nové a nové teorie – od otravy po onemocnění ledvin. Nyní američtí vědci přišli s teorií další, neméně kontroverzní.
Bývalý atmosferický fyzik NASA William Grant, který v posledních deseti letech vedl výzkumy účinků vitaminu D ze slunečního záření, se domnívá, že za smrtí slavného skladatele mohl být banální nedostatek pobytu na slunci. „Téměř každá tehdejší nemoc má spojitost s vitaminem D,“ tvrdí Grant a argumentuje i příklady několika jiných slavných hudebníků, kteří zemřeli v mladém věku. Jedním z takových případů byl prý i jiný skladatel, Gustav Mahler, který zemřel v roce 1911 na bakteriální endokarditidu, jíž by také větší množství vitaminu D dokázalo lépe zabránit. „Myslím, že ani dnešní muzikanti si neuvědomují, že tím, že zůstávají často doma, nezískají dostatečné množství vitamínu D, který potřebují.“
Wolfgang Amadeus Mozart
Wolfgang Amadeus Mozart byl rakouský skladatel a svobodný zednář. Narodil se 27.1.1756 v Salcburku v Rakousku. Zemřel 5.12.1791 ve věku 35 let ve Vídni v Rakousku.
Geniální Mozart, který se na sklonku života ocitl naprosto bez prostředků, byl tři dny po své smrti pochován do hromadného hrobu, a tak nikdy nemohla být provedena jeho exhumace, pitva či analýza ostatků. Dokonce i svědectví a zprávy o Mozartově smrti nebyly přezkoumány přibližně třicet let, a tak je jen velmi těžké zpětně jakoukoliv hypotézu potvrdit. Nicméně, že vliv na chatrné zdraví skladatelovo mohl mít i nedostatek slunečního svitu (potažmo vitaminu D), se zamlouvá i lékařským expertům. Lékař William Dawson přezkoumal jednaosmdesát odkazů v literatuře, která se zabývala otázkou, co se skutečně Mozartovi stalo na konci jeho života a vloni z nich publikoval souhrnou odbornou studii o možných příčinách Mozartovy smrti. A právě v reakci na tuto studii přišel William Grant s teorií o vitaminu D.