Osobnosti

Trojí víra sakrálního umělce Karla Škréty

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Před čtyřmi sty lety se v Praze narodil významný barokní malíř Karel Škréta, v uměleckém světě známý též jako Carolus Creten. Narodil se do nelehké doby a jeho velmi kontroverzní život i dílo vždy patřily v uměleckém prostředí k velmi zajímavým námětům pro diskusi.

Škréta protestant

Karel Škréta se narodil někdy roku 1610 v protestantské rodině vladyky Konráda Škréty Šotnovského ze Závořic, který působil jako úředník u královské komory, rok po vydání Majestátu Rudolfa II. zaručujícího v Čechách náboženskou svobodu. I když jeho vlivný otec zemřel tři roky poté, vzdělání začal získávat pod patronátem svého strýce v sousedství svého rodného domu U Černého jelena v Týnské škole, tehdejší pražské utrakvistické baště, a zřejmě také u významných umělců tehdejší rudolfinské Prahy. Už tehdy se naučil latinsky, německy a francouzsky, což mu později velmi usnadnilo život.

Po porážce českých stavů na Bílé hoře v roce 1620 nastal exodus českých protestantů ze země a spolu s nimi odešla i celá rodina Škrétů. Přes Německo a Švýcarsko se ve dvaceti letech dostal do Benátek v následujících čtyřech letech i do Boloně, Florencie a Říma. V Itálii se tehdy již vyučený malíř seznamoval s díly slavných mistrů minulosti, ale i s posledními trendy výtvarného umění své doby.

Jak koncem 19. století anekdoticky popsal ve svých Drobných povídkách dějepisných spisovatel Josef Flekáček – i mnozí pozdější Škrétovi životopisci – velký vliv na jeho umění mělo zejména podrobné studiom Raffaelových děl: „…vystaviv jedenkráte slavný obraz, povolal znalce malířství a tázal se jich, aby rozhodli a rozsoudili, kdo obraz onen maloval? I uznali všichni jednohlasně podle mnohých neklamných známek, že obraz onen nemaloval nikdo jiný, nežli slavný Rafael sám. Ale jaké bylo podivení jejich, když jim pak Škréta na obraze okázal podpis svůj, prohlásiv, že on sám obraz ten maloval…“


2010-11-29.KarelSkreta01

Počet obrázků: 4

Škréta pohan

Z doby jeho pobytu v Římě papeže Urbana je o Škrétovi známo, že jeho spolubydlícím byl významný německý malíř a grafik Johann Wilhelm Baur proslulý zejména svými ilustracemi k Ovidiovým Metamorfózám a řeckým bájím a legendám. Pod přezdívkami Slagzwaart a Slach-sweerd se Škréta stal členem holandskými a vlámskými malíři vedeného malířského bratrstva Bentvueghels (holandsky „Vrána k vráně“), známého též jako Schildersbent („Klika malířů“). Toto bratrstvo věhlasných umělců bylo proslulé svým bohémským životem a praktikováním pohanských bakchických rituálů při přijímání nových členů, při veřejných průvodech a alkoholických dýcháncích.

V této vyhlášené společnosti si zejména svým portrétistickým umem začal dobývat celoevropskou proslulost, což mu po několika letech umožnilo i návrat přes Sasko domů. Ostatně, aby mohl v papežském Římě a silně katolické Itálii tvořit, konvertoval formálně již v roce 1630 ke katolické víře, takže k návratu do protireformačních Čech neměl žádných úředních překážek.

Škréta katolík

Z Itálie odcestoval pravděpodobně v roce 1634, protože už další rok byl opět u své matky v saském Freibergu. Do Prahy se dostal roku 1638 a prakticky v zápětí se snaží dostat do přízně představených jezuitského řádu, který tehdy velmi usilovně rekatolizoval donedávna z velké části protestantskou Prahu. Jeho pragmatická, a tentokráte definitivní, konverze ke katolictví mu brzy přinesla nejenom nové církevní zakázky, ale i rozsáhlou restituci zabaveného rodového majetku. Ostatně s pragmatickým přístupem k životu Škréta neměl problém nikdy, velkou část živobytí mu zajistil také jeho sňatek s bohatou Veronikou Grönbergovou. Postupem času se stal jedním z nejbohatších místních umělců.

Po návratu do Čech začal pro své nové jezuitské chlebodárce tvořit monumentální obrazy s náboženskými a mytologickými výjevy. Paradoxem jeho života je, že protestantský rodák a žáček od Týnského chrámu značnou měrou přispěl také k barokní katolizaci tohoto kdysi utrakvistického svatostánku a jeho obraz Nanebevzetí Panny Marie patří, spolu s dalšími jeho obrazy, od zničení původní gotické výzdoby k největším uměleckým klenotům Chrámu Panny Marie před Týnem. Vyzdobil ovšem i celou řadu dalších kostelů, je například autorem svatováclavského cyklu na Zderaze či obrazu Nanebevstoupení v kostele svatého Tomáše na Malé Straně, ale i řady výjimečných portrétů prominentů své doby. V roce 1645 si Karel Škréta otevřel na Starém městě vlastní ateliér, kde postupně zaměstnal řadu svých žáků a tovaryšů, ale už o rok dříve vstoupil také do spolku staroměstských a malostranských malířů, který později od roku 1651 deset let dokonce vedl.


karel-skreta.thumb.jpg

Karel Škréta

Karel Škréta byl český barokní malíř. Zemřel 30.7.1674 v Praze.

O hloubce konverze na jedinou pravou víru má svědčit i další historka, kterou zaznamenal Josef Flekáček: „Roku 1648, již jako muž 44letý, bojoval Škréta s nadšením v řadách měšťanstva a studentstva pražského proti Švédům. Tehdy lid, šlechta, studenti, kněžstvo — vše s vzácnou a jednomyslnou svorností bojovalo na hradbách Prahy, až statečnosti jich se podařilo zahnati Švédy a poraziti je. Škréta na památku tohoto boje vymaloval dva obrazy, které velice se líbily.“ K tomu snad jen poznamenejme, že Flekáčkovy dějepisné anekdoty jsou často historicky jen velmi obtížně doložitelné. Tedy včetně té o statečném katolíkovi Škrétovi nadšeně hájícím Prahu před kdysi svými souvěrci, protestantskými Švédy, se zbraní v ruce.

Barokní umělec Karel Škréta Šotnovský ze Závořic zemřel ve čtyřiašedesáti letech 30. července 1674 v Praze. Je pohřben v kostele svatého Havla v Praze na Starém Městě.

Škrétův kontroverzní odkaz

Karel Škréta je díky evropskému ohlasu, který si vydobyl, dnes považován za jednoho z největších malířů, kteří kdy na českém území žili. V Praze na Vinohradech po něm pojmenovali ulici, na rodný dům u Týna pamětní desku umístili. V roce jeho čtyřstého výročí narození mu současní kunsthistorici dokonce věnovali rozsáhlou vědeckou studii doprovázenou mezinárodní vědeckou konferencí a reprezentativní výstavou na pražském Hradě, kde nashromáždili čtyři stovky dobových obrazů z dílny Karla Škréty, jeho následovníků i umělců, kteří Škrétovu tvorbu ovlivnili.

Bylo by ovšem správné uvést, že tento výrazný umělec z nelehké pobělohorské doby vždy měl (a dodnes má) i své odpůrce. Jeho trojí životní kotrmelce a nesporný materiálně zištný pragmatismus nenašel totiž pouze obdivovatele. Sžíravou kritiku starších dob například charakterizuje výrok, že „Platón děkoval denně bohům za tři věci. Karel Škréta měl také denně děkovat nebesům za tři věci: že byl zručný malíř; že pracoval na severní straně Alp, takže to sem měla italská konkurence daleko; že žil po skončení Třicetileté války…“

A že tato neúprosná kritika (nebo chcete-li: závist) neměla v holubiččím Husově národě tři století úpícím pod knutou cizí katolické vlády mezí, svědčí i zvulgarizování polatinizované verze příjmení Creten, pod nímž je Škréta v uměleckém světě znám, do velmi expresivní české nadávky…


Informace o vyznačených místech na mapě získáte kliknutím na značku.
Po kliknutí pravým tlačítkem myši si můžete naplánovat cestu.

Zobrazit velkou mapu

Publikováno: 29.11.2010, 16:20




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA