Osobnosti

Živočišný magnetismus hypnotického doktora Mesmera

Autor: Jakub MALINA

Obrázek

Hypnóza a uvádění do transu patří k technikám, které byly v hojné míře používány již od starověku. V určitých formách je prováděli staroegyptští kněží i terapeuti v Asklépiových chrámech antického Řecka. Patřily k mnoha zasvěcovacím rituálům snad všech starověkých kultur. Pro moderní svět je znovuobjevil koncem 18. století rakouský lékař Franz Anton Mesmer, který svůj objev nazval živočišný magnetismus.

Z teologa lékařem

Franz Anton Mesmer se narodil roku 1734 jako třetí z devíti dětí v skromné lesnické rodině Antona Mesmera a jeho ženy Ursuly z malé vesnice Inzgang u Bodamského jezera. Poté, co nadaný Franz absolvoval základní vzdělání v Kostnici, studoval filosofii a teologii na jezuitských školách v Dillingenu a Ingolstadtu a připravoval se na kněžskou dráhu. V pětadvaceti letech se však církevní kariéry vzdal a přešel na studia práv na vídeňské univerzitě, a tam pak velmi brzy změnil svůj zájem na medicínu.


james-braid.thumb.jpg

James Braid

James Braid byl skotský lékař a průkopník hypnózy. Narodil se 19.6.1795 v Portmoak ve Velké Británii. Zemřel 25.3.1860 ve věku 65 let v Chorlton-on-Medlock ve Velké Británii.

johann-joseph-gassner.thumb.jpg

Johann Joseph Gassner

Johann Joseph Gassner byl rakouský kněz, excorcista a léčitel, průkopník hypnózy. Narodil se 22.8.1727 v Brazu v Rakousku. Zemřel 4.4.1779 ve věku 52 let v Pondorfu v Německu.

maximilian-hell.thumb.jpg

Maximilián Hell

Maximilián Hell byl rakouský astronom a fyzik slovenského původu, průkopník magnetoterapie. Narodil se 15.5.1720 v Štiavnických Baních na Slovensku. Zemřel 14.4.1792 ve věku 72 let ve Vídni v Rakousku.

franz-anton-mesmer.thumb.jpg

Franz Anton Mesmer

Franz Anton Mesmer byl německý lékař a výzkumník živočišného magnetismu. Narodil se 23.5.1734 v Moosu v Německu. Zemřel 5.3.1815 ve věku 81 let v Meersburgu v Německu.

wolfgang-amadeus-mozart.thumb.jpg

Wolfgang Amadeus Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart byl rakouský skladatel a svobodný zednář. Narodil se 27.1.1756 v Salcburku v Rakousku. Zemřel 5.12.1791 ve věku 35 let ve Vídni v Rakousku.

paracelsus.thumb.jpg

Paracelsus

Paracelsus byl středověký lékař, alchymista a mystik. Narodil se 10.11.1493 v Eggu u Einsiedelnu ve Švýcarsku. Zemřel 24.9.1541 ve věku 48 let v Salcburku v Rakousku.

Karl Christian Wolfart

Karl Christian Wolfart byl německý lékař a propagátor mesmerismu. Narodil se 2.5.1778 v Hanau v Německu. Zemřel 18.5.1832 ve věku 54 let v Berlíně v Německu.

Ve Vídni pečlivě pročítal dílo velkého lékaře a alchymisty 16. století Paracelsa (Theophrasta Philippa Aureola Bombasta von Hohenheim), u nějž ho zejména zaujaly astrologické teorie o vlivu nebeských těles na lidské zdraví. Rozhodl se, že tyto vlivy prostřednictvím neviditelných sil a substancí prokáže vědeckými metodami druhé poloviny osmnáctého století. V roce 1766 graduoval na lékařské fakultě prací De planetarum influxu in corpus humanum (O vlivu planet na lidské tělo), zabývající se vědeckou expertízou vztahu lidského zdraví a některých pohybů Slunce, Měsíce a dalších planet. Přestože to byla práce tematicky blízká astrologii, s tradiční astromedicínou měla společného jen velmi málo a vycházela spíše z práce Newtonova přítele, lékaře Richarda Meada (1673–1754), De imperio solis ac lunae in corpora humana et morbis inde oriundis z roku 1704 o vlivech slapových jevů.

Jako lékař začal praktikovat v roce 1767 na vyhlášené vídeňské fakultní klinice, po necelém roce – 16. ledna 1768 – se navíc oženil s bohatou vdovou Marií Annou von Posch a etabloval se ve vysokých vídeňských kruzích. Jeho dlouholeté přátelství s významným fyzikem a astronomem své doby, jezuitským knězem Maximiliánem Hellem (1720-1792), který používal magnety na léčení lidí, Mesmera přivedlo k lékařským pokusům s magnetickými silami. Základy pro jeho pozdější teorie tak byly hotovy.

Démoni a živočišný magnetismus

Počátkem sedmdesátých let osmnáctého století začal doktor Mesmer navštěvovat seance rakouského exorcisty usazeného ve Švýcarsku, pátera Johanna Gassnera, který pro vymítání ďáblů používal hypnotické postupy. Neuvěřil však Gassnerovým vysvětlením, že lidé, které léčil, byli posedlí démony, ale příčinu změněného stavu vědomí, které u pacientů nastávalo, viděl spíše v magnetickém působení kovovového krucifixu, který páter Gassner používal.

Tyto své domněnky z exorcistických seancí si poprvé doktor Mesmer vyzkoušel na osmadvacetileté pacientce Franzisce Osterlinové v roce 1774. Pacientka nejprve polkla přípravek se silným obsahem železa a doktor pak na její tělo přikládal magnety. Franziska cítila v těle tajemné proudy a po pár hodinách se její zdravotní stav značně zlepšil. Tento léčebný úspěch doktor Mesmer ovšem narozdíl od Hella nepřičítal léčebným účinkům magnetů samotných, ale usoudil, že samo tělo se chová jako magnet a vytváří si to, co sám nazval živočišným magnetismem.

V roce 1775 tuto svou teorii veřejně konfrontoval před Mnichovskou akademií věd s praxí pátera Gassnera a prakticky exorcistickou kariéru kněze, jemuž ovšem neupíral upřímnou víru, ukončil. Jeho teorie o živočišném magnetismu popsané ještě téhož roku ve spisu Sendschreiben an einen auswärtigen Arzt (Otevřený dopis zahraničním lékařům) fascinovaly celý tehdejší lékařský svět.

2011-02-09.mesmerism.jpgÚspěchy i skandály zázračného lékaře

Dobře situovaný Franz Mesmer si ve Vídni otevřel soukromou kliniku, na které se stýkal s prominenty tehdejšího společenského života metropole rakouské říše. Jako patron umění se často vídal se skladateli Christophem Willibaldem Gluckem (1714-1787) a Franzem Josephem Haydnem (1732-1809) a po jistou dobu i podporoval mladého Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791). Na zahradě svého domu uvedl Mesmer dokonce první představení Mozartovy opery Bastien und Bastienne. Mozart na svého bývalého dobrodince nezapomněl a v roce 1790 jej zvěčnil ve scéně z komické opery Così fan tutte.

V roce 1777 ovšem přišla pro Mesmera společenská katastrofa. Na počátku skandálu bylo Mesmerovo úspěšné vyléčení osmnáctileté nadané, ale od narození slepé, pianistky a skladatelky Marie Terezie von Paradies, které dokázal vrátit zrak. Na zázrak se tehdy jezdili dívat lékaři z celé Evropy. S novými vizuálními vjemy však mladá oblíbenkyně císařovny Marie Terezie ztratila schopnost hrát na klavír a její matka se rozhodla ji odvézt z Mesmerovy kliniky ještě před dokončením léčby. Hysterická scéna, která se pak mezi matkou a dcerou na klinice odehrála, pak vedla i k návratu slepoty mladé umělkyně. Její vlivný otec Mesmera poté obvinil z čarodějnictví a spiknutí a skandál, který rozpoutal, donutil Mesmera dokonce opustit navždy manželku a odejít z Vídně.

Mesmer se však vídeňským skandálem nenechal zlomit, přesídlil do Paříže, kde si v nedaleké vesnici vybudoval kliniku novou a začal pro své teorie hledat nové, francouzské, přívržence. A dařilo se mu to dobře. Pořádal léčebné seance, přednášel na pařížské univerzitě i v akademii věd, naslouchali mu v královské lékařské akademii i samotný král Ludvík XVI. (1754-1793) a členové jeho královského dvora. Pod vlivem úspěchu rozvíjel Mesmer i jeho noví následníci teorie o živočišném magnetismu a během deseti let vzniklo o mesmerismu, jak se masovému hnutí na podporu nových léčebných metod začalo říkat, na dvě stě knih. Sám Mesmer ve Francii publikoval i dvě svá stěžejní díla Mémoire sur la découverte du magnétisme animal (1779) a Précis historique des faits relatifs au magnétisme animal (1781) včetně dodnes slavných sedmadvaceti „Propozic“.

2011-02-08.Mesmer-2.jpgVzestupy a pády

Vzestupy a pády teorií doktora Mesmera však nebraly konce ani ve Francii. Sebevědomý Mesmer požádal v roce 1784 krále, aby ustavil komisi Královské akademie věd, která by jeho teorie a praxi nezávisle posoudila. Král jeho žádosti vyhověl a v komisi zasedli slavný chemik Antoine Lavoisier, lékař Joseph Ignace-Guillotin, astronom Jean Sylvain Bailly, a dokonce i americký velvyslanec Benjamin Franklin. Závěr komise byl pro Mesmera ponižující. Vědci totiž dospěli k závěru, že neexistuje žádný důkaz o neviditelném fluidu, které bylo základem teorie o živočišném magnetismu. Veškeré úspěchy léčby přiřkla komise bujné představivosti a autosugesci pacientů.

Verdikt komise byl pro Mesmerovu francouzskou kariéru i jinak zdrcující. Mesmer byl nejen označen za podvodníka neschopného léčit pacienty, ale veškerá mesmeriánská léčba byla pod trestem ztráty lékařské praxe zakázána. Zklamaný Mesmer v roce 1785 opouští Paříž, kde zanedlouho vypukne Velká francouzská revoluce, během níž ztratil celý svůj francouzský majetek, a uprchl do Anglie.

V roce 1790 se Mesmer vrátil do Vídně aby převzal dědictví po své zesnulé manželce, ale v následujících letech pobýval spíše v Karlsruhe, pak v Wagenhausen bei Stein am Rhein a některých dalších místech ve Švýcarsku. V roce 1798 se vrátil do Francie, kde se pokusil získat zpět alespoň část svého někdejšího bohatství. V roce 1802 se přestěhoval do Versailles a uzavřel dohodu s francouzskou vládou, která mu udělila malý důchod. Kvůli praktikování zakázané léčby živočišným magnetismem je opět vyšetřován a následně odeslán do exilu. Zamířil nejprve do Meersburgu u Bodamského jezera, z něhož zakrátko odešel do Frauenfeldu v Durynsku, kde zapomenut provozoval poklidnou lékařskou praxi od roku 1807. Zdá se, že tu vedl klidný a spokojený život, trochu léčil, hrál na skleněnou harmoniku, a izoloval se od okolního světa…

Mezi nebeskými tělesy, Zemí a živými subjekty existuje vzájemný vliv. Prostředkem tohoto vlivu je rozptýlená tekutina, nesmírně jemná a náchylná přijímat, předávat a komunikovat všechny motorické poruchy. Tato vzájemná interakce se řídí mechanickými zákony, které dosud neznáme. Vedlejší účinky vyplývající z této interakce, mohou být považovány za formu jakéhosi přílivu a odlivu. Tento odliv je více či méně obecný, zvláštní či smíšený, podle povahy příčin, které ho určují…

Z Propozic živočišného magnetismu, 1791

Mesmerův hypnotický odkaz

S odchodem do ústraní svého hlavního protagonisty a zakladatele však mesmerismus jako terapie ze světa nezmizel. V první a druhé dekádě 19. století byl populární zejména v Německu, kde se o jeho slávu a rozvoj staral zejména profesor Karl Christian Wolfart (1778-1832) z Berlína, který na žádost pruské vlády dokonce roku 1812 Mesmera navštívil, aby se u něj dále vzdělával. O dva roky později pak v Berlíně vydal souhrn Mesmerova životního díla pod názvem Mesmerismus, oder System der Wechselwirkungen (Mesmerismus, nebo systém interakcí). Stárnoucí Franz Mesmer se mezi tím přestěhoval do Kostnice, kde v mládí studoval, a o rok později se vrátil na druhý břeh rodného Bodamského jezera do Meersburgu, kde také počátkem března 1815 zemřel. Jeho věrný následník Wolfart mu na místním hřbitově nechal vybudovat pomník.

Mesmer na svých léčitelských seancích často předváděl, jak dokáže ovládat pohyby pacientů pouhými gesty. Prokazoval tím, jak se živočišný magnetismus prostřednictvím neviditelného fluida přenáší mezi pacienty a lékařem. Tyto hypnotické praktiky pak od Mesmera začali přebírat i další lékaři a na mnoha veřejných experimentech prokazovali, jak po uvedení do transu zkušeným magnetizérem lze na těle pacienta vykonat i náročné chirurgické operace, aniž by operovaný cítil bolest. Tuto hypnotickou anestézii rozpracoval zejména skotský chirurg James Braid (1795-1860), který byl původně k jejím možnostem velmi skeptický. Dospěl k závěru, že se sice nejedná o podvod, ale není při ní ani stopy po žádném Mesmerově neviditelném fluidu či působení živočišného magnetismu, a tak do lékařského slovníku zařadil termín „hypnóza“. Tvrdil, že se jedná o stav nervového systému, který hypnotizér pouze odstartuje.

Se svou novou hypnotickou terapií však neměl v materialistickém vědeckém prostředí příliš úspěchů ani Braid. Lékaři se tehdy soustředili hlavně na výzkum účinků tehdy čerstvě objevených chemických anestetik (chloroform, éter), a tak i tato teorie pomalu, ale jistě, zapadala prachem, než ji na přelomu devatenáctého a dvacátého století opět slavně vzkřísili slavní průkopníci psychiatrie. Mesmer a jeho živočišný magnetismus však v mnoha materialistických myslích i nadále zůstávají synonymem pro podvody a šarlatánství dodnes. Trochu nezaslouženě, nezdá se vám?


Informace o vyznačených místech na mapě získáte kliknutím na značku.
Po kliknutí pravým tlačítkem myši si můžete naplánovat cestu.

Zobrazit velkou mapu

Publikováno: 8.2.2011, 15:15




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Jakub MALINA je šéfredaktorem portálu KADUCEUS.CZ. V letech 1996 až 2000 pracoval jako redaktor MF DNES a zároveň byl v druhé polovině devadesátých let vydavatelem dnes již zaniklého internetového deníku SpeedwayInfo.CZ. V letech 2008 - 2010 vedl redakci měsíčníku REGENERACE.

Zabývá se historií, zejména pak dějinami okultismu a esoterních nauk. Dosavadní dvě jeho knihy Staroměstský orloj - Průvodce historií a esoterním konceptem orloje (Eminent, 2005) a Karlův most - Průvodce historií a esoterním konceptem slavného díla Karla IV. a Petra Parléře (Eminent, 2007) vyšly ve třech jazycích.

Další články tohoto autora

 


REKLAMA