Cestování

Trocha nedávné historie a význam Keltského telegrafu

Autor: František JAKOVEC

Obrázek

Keltský telegraf 2011 je za námi a ohlasům na tuto jedinečnou akci se budeme ještě nějaký čas věnovat. Mezi prvními přinášíme názor významného člena čertovské rodiny, velkého znalce posvátné české krajiny Františka Jakovce, který na přípravě stanovišť pro severozápadní část trasy odvedl ohromný kus práce. Ostatně, můžete se o tom přesvědčit i z několika jeho vybraných fotografií z doby příprav.

Před rokem se na popud časopisu Regenerace uskutečnil první nultý ročník propojení Moravy a Čech světelnými signály. Tak nějak, jak to dělali staří Keltové. Pro akci byl vymyšlen chytlavý název Keltský telegraf (který přilákal spoustu lidí), i když pochopitelně tento systém komunikace je mnohem, mnohem starší, a signál se nepřenášel světelně ale telepaticky. Světelné signály byly určeny pro lidi, kteří pod kopcem žili. Od počátku jsem k celému telegrafu neměl velkou důvěru, protože jsem tak nějak tušil, že pro zdárný průběh bude zapotřebí mnohem víc, než zapíchnout prst do mapy a poslat pár mailů nebo obvolat několik známých. Organizátoři letošního jistě potvrdí. A zprávy o přípravách mě z mnoha důvodů odrazovaly. Dopředu jsem tedy avizoval, že je to špatně a že se v žádném případě nezúčastním. A myslel jsem si, že tím to pro mě celé skončilo.

2011-03-31.FrJakovec_3909.jpgAž mi deset dní před akcí zavolal pan Maroušek, že chystá Jihozápadní větev, propojení z jihu na sever, a že potřebuje ještě někoho na Džbánu. Pana Marouška jsem do té doby neznal a ani nevím, kde vlastně sehnal můj telefon a jak ho napadlo mi zavolat. Tedy jednou jsem ho zahlédl na nějakém výletě s panem Vokolkem, kde se na chvíli mihl, tak snad od něj. Ale okamžitě jsem pochopil, že když někdo něčemu věnuje tolik energie, zřejmě mu o něco jde, a cítil jsem jako svou povinnost také malinko pomoci. Když už ne jinak, tak alespoň účastí a morální podporou. Vyrazil jsem tedy hned druhý nebo třetí den na kopec, na který mě poslal, abych pochopitelně zjistil, že je naprosto nepoužitelný. Vytipoval jsem si proto tři, čtyři jiné kopce v oblasti Džbánu, které jsem chtěl objet (účast už jsem samozřejmě nerozvážně slíbil!!!) a přitáhnul si mě Výrov. Technické detaily (např. kolaps stříbrného sršně) už popisovat nebudu, ale podařilo se mi i přes psí počasí spojit se s Vladařem a tím bylo rozhodnuto o létech budoucích.

2011-03-31.FrJakovec_3929.jpgA jsme u druhého nultého ročníku. Proč opět nultého? To z důvodů pro mě nepochopitelných. Přestože Regenerace věděla, že signál z jihu opět organizuje pan Maroušek, tak nějak mu opomněla sdělit, že z nějakých logistických důvodů posunula termín o týden později. To samozřejmě v době, kdy byl jihozápad Čech již prakticky organizačně zajištěn. Bez varování se totiž upustilo od termínu jarní rovnodennosti. Navíc to bylo poté ještě částí redakce prezentováno ve smyslu „co si to vlastně vůbec Maroušek dovoluje“. Naštěstí jenom částí, pana Marouška sem nám podařilo uchlácholit (tak velké přemlouvání to zase nebylo) a tak celá akce nakonec opět proběhla. Sice ve dvou termínech, ale naštěstí k naprosté spokojenosti všech zúčastněných, ohlasy více než kladné, a příští rok už snad bude termín jednotný a budeme moci konečně oslavit ročník první. Zkoušení už máme za sebou. A teď už to bude jenom obyčejná rutina, protože chyb, ze kterých se můžeme poučit, jsme nasbírali celkem slušnou hromádku. Máme za sebou (někteří) už tři pokusy. Většina čertů z jihozápadní větve totiž absolvovala i "celostátní" kolo o týden později. Tou nejčastější chybou ale stejně bylo podcenění nějaké bezvýznamné maličkosti.

2011-03-31.FrJakovec_3881.big.jpg

Ale teď to hlavní, tedy význam celého „telegrafování“.

Máme to obrovské štěstí, že žijeme v zemi, kde si můžou spřízněné duše posílat světelné signály (pokud to počasí dovolí) z kopce na kopec, a navíc k tomu mají i historický podklad, mají na co navázat. Pro mě je největším přínosem zjištění, že tu stále ještě žijí lidé, kteří jsou ochotni obětovat svůj čas a své pohodlí, pro nějaký pofidérní kontakt pomocí světlic nebo ohňů. A o pohodlí by tedy mohli někteří vyprávět. Moje putování pár metrů hlubokou orbou (fakt je dost hluboká, to jsem ani netušil) je proti tomu sranda. Ale také jsem netušil, jakou radost mi opět udělá ten světelný kontakt. Skoro jsem to od loňska zapomněl. Ostatně mám zprávu, že z loňských čertů odřekl účast jediný a ti letošní mi i přes porodní bolesti všichni přislíbili účast i na další rok. Alespoň těch pět, které jsem sehnal.

Tady je opravdu nejtěžší ten první krok. Nedůvěra, ve které žijeme, nás omezuje. Ale kdo ten krok udělá, jde dál.

Franta Jakovec

2011-03-31.FrJakovec_3882.big.jpg

Publikováno: 31.3.2011, 17:45




 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

REKLAMA